KOČKA A DETEKTIVKY

Když byla kočka malá, hltala jedním dechem detektivní příběhy. Knihy, co jsme měli doma, jí brzy nestačily, a tak si o nové psala k Ježíšku. Mezitím mi ale přišla z městské knihovny upomínka, že mám vrátit těch dvacet svazků Agáty Christie, co jsem si vypůjčila, jinak se nedoplatím za pokutu. Zmíněné knihy jsem našla pod postelí. Schovala si je tam kočka, která mi vytáhla z kabelky průkazku do knihovny a knihy si na ni bez mého vědomí půjčila, přičemž ji knihovnice litovaly: „Chudinka, taková maličká, a musí tahat svojí majitelce tolik bichlí.“ Márinka se těžko smiřovala s tím, že detektivky musí vrátit, a já jsem těžko vysvětlovala knihovnicím, že svou kočku netýrám, nýbrž že se s knihami vláčela z vlastního popudu. Nevěřily mi. A prý jestli se v knihovně ještě někdy objevím, zavolají na mě ochránce zvířat. Seděly jsme pak s kočkou doma, obě naštvané.
„Nemám co číst,“ bručela kočka.
„Co s tím můžu dělat?“ odsekla jsem. „Detektivky už nám v knihovně nepůjčí.“
„Tak mi nějakou napiš,“ řekla kočka.
„Zbláznila jsi se? Copak umím psát detektivky? Nevím ani, o čem by měly být.“
„Něco si vymysli, vymýšlení je přece jednoduché,“ zasmála se kočka a už z ní lítal nápad za nápadem. No a na její náměty jsem sesmolila povídky, které jsem umístila na tyto stránky. Další brzy přibudou.

ŽENSKÉ SRDCE SVAČINKA NA TREZORU VRAŽDA NA HŘBITOVĚ
INTROVERT POKUSY O VRAŽDU UKRADENÝ DIAMANT